Kniha (2022)/Určení hraničního skóre testu

Nalezení mezí pro průchod testem se často označuje jako "standardizace". Cílem je najít hranici mezi těmi, jejichž výkon je považován za adekvátní účelu, pro který je zkouška určena, a měli by tedy testem projít, a těmi, jejichž výkon je z tohoto pohledu shledán nedostatečným. Stanovení hraničního skóre bude, podobně jako každá lidská činnost, obsahovat určitou míru chybovosti, což může vést k falešně pozitivním a falešně negativním rozhodnutím. Cílem standardizace je minimalizovat tyto chyby.

Metoda nalezení takové hranice by měla současně být

• obhajitelná,
• důvěryhodná,
• podporovaná důkazy v odborné literatuře,
• snadno proveditelná,
• přijatelná pro zainteresované strany.

Napsaný test většinou nestačí jen obodovat. U většiny testů je třeba také říci, kteří studenti v testu uspěli a kteří nikoli, popřípadě je třeba k jednotlivým bodovým ziskům přiřadit i známky. Určení hraničního skóre (pass mark, cutscore) je někdy podceňovaným, a přitom mimořádně důležitým krokem. Při sestavování testu je totiž pro jeho autora či autory poměrně obtížné odhadnout, jak těžké jednotlivé úlohy pro studenty budou, a o to obtížnější je "trefit" se s obtížností vytvářeného testu do určité hodnoty. Přesto se mnohdy hraniční skóre stanovuje zkusmo, jen na základě odhadu jednoho nebo několika málo učitelů. Pokud má testování větší význam, je takový přístup zpochybnitelný - výsledky testu lze napadat tvrzením, že hodnocení bylo nepřiměřeně přísné, nebo naopak že test byl příliš benevolentní a do dalšího studia nebo do praxe pustil i studenty, kteří tam nemají co dělat. V případě standardizovaného testování mají proto i hraniční skóre být nastavena standardizovaným způsobem. Stanovené hraniční skóre je díky tomu podložené, odůvodněné a lze na něj mnohem větší měrou spoléhat. Způsobů, jak standardizovaným postupem hraniční skóre najít, je více. Jednotlivé přístupy se liší podle toho, jaký je účel testu, a dále pak jsou výrazné rozdíly v jejich složitosti a náročnosti na kvalifikované odborníky a jejich čas.

Relativní, absolutní a kompromisní metody

Hodnocení studentů může být založeno na porovnání výkonu studentů navzájem. Takové hodnocení nazýváme relativní. Nebo může být hodnocení založeno na splnění nějakých absolutních (na výkonu ostatních nezávisejících) kritérií. Takové hodnocení nazýváme absolutní. Případně může kombinovat prvky obojího - pak se mluví o metodě kompromisní.

Metoda relativního hodnocení vychází z předpokladu, že ve velkých skupinách je vždy (přibližně stejná) část respondentů připravena tak, aby testem prošla. Je v tom jistý optimismus, neboť pokud by všichni testovaní byli připraveni špatně, metoda stejně vybere nějakou část z nich jako vyhovujících. Proto se hodí zejména tam, kde nejde o konkrétní kompetenci uchazečů, ale o výběr nejlepších z dané skupiny. Typickým použitím této metody jsou např. přijímací testy.

Absolutní hodnocení naproti tomu vyžaduje od uchazečů prokázání konkrétních znalostí a dovedností, které je opravňují k postupu testem, či k výkonu nějaké činnosti. Příkladem takového hodnocení testu je například výstupní test v autoškole, testy u státnic, u atestací apod.

Při teoretických úvahách o hodnocení a klasifikaci studentů můžeme nahlížet tyto dvě odlišné koncepce hodnocení jako projev dvou odlišných pohledů na smysl vysokoškolského vzdělávání.

V prvním případě můžeme nahlížet vzdělávání jako mnohaletý test inteligence, který třídí jednotlivce podle jejich intelektuálních schopností a pracovních návyků. Tento přístup odráží zájem potenciálních zaměstnavatelů vybrat nejvhodnější kandidáty na omezený počet prestižních míst a pomáhá zajistit, aby na klíčová místa byli vybráni ti nejschopnější. Při studiu tento přístup staví studenty proti sobě, nechává je mezi sebou soutěžit. Metodou hodnocení v tomto případě bude hodnocení relativní.

Druhý pohled je odlišný. Předpokládá, že smyslem vzdělávání je osvítit, posilovat a socializovat občany. Pedagog by se podle tohoto pohledu neměl tolik soustředit na rozřazování studentů podle schopností, ale pomoci jim najít správnou představu o světě a sobě samotných s cílem vybavit je znalostmi, nástroji a návyky, které z nich učiní užitečné a kulturně gramotné členy společnosti. Hodnocení studentů v rámci tohoto konceptu vychází ze splnění absolutních kritérií a jedná se proto o hodnocení absolutní.