Kniha (2022)/Testové úlohy

Základním stavebním prvkem každého testu jsou úlohy nebo též položky. Záměrně se budeme vyhýbat často používanému termínu otázka, který jak uvidíme dále, má trochu jiný význam.

Obecně můžeme dovednosti zkoušet přímo nebo nepřímo. Při přímém zkoušení dostane student za úkol přímo vykonat určitou činnost. Přímé zkoušení často využívá technik praktického zkoušení (workplace based assessment), některé přímé úlohy ale mohou být i součástí písemných testů.

Příklady:

• Napište svůj strukturovaný životopis v anglickém jazyce.
• V programovacím jazyce R vytvořte funkci, která...

Pomocí přímých úloh lze dobře hodnotit, do jaké míry kandidát dosáhl cílových kompetencí a nakolik je např. připraven pro výkon určité pracovní činnosti. Jejich nevýhodou je obtížná klasifikace. Výkon kandidáta musí hodnotit několik hodnotitelů, hodnotí se zpravidla několik oblastí či aspektů výkonu. Hodnotitelé musí být předem vyškoleni, pro hodnocení používají strukturovaný hodnotící formulář.

Častější jsou nepřímé metody zkoušení. Schopnosti studenta se nezkoušejí přímo, ale posuzují se na základě znalostí a dovedností, které jsou pro konkrétní schopnost nezbytným předpokladem.

Typický písemný test se snaží dosažení cílových kompetencí hodnotit nepřímo. Autoři testu vytvářejí určitý konstrukt, jaké znalosti a dovednosti jsou pro dosažení kompetence podstatné. Jejich zkoušením se snaží odhadnout, zda testovaný mohl cílové kompetence dosáhnout. Z tohoto pohledu tedy nezkoumáme, zda zkoušený skutečně něco dokáže, ale jestli má předpoklady to dokázat.

Pomocí samotných nepřímých metod zkoušení není možné spolehlivě rozhodnout, zda je kandidát schopen samostatně vykonávat určitou činnost, a není jimi možné přímé metody zcela nahradit. Tyto metody jsou však mnohem rychlejší, lépe se vyhodnocují, jsou levnější, snáze se dosáhne jejich reprodukovatelnosti.

Nepřímé testové úlohy mohou být v zásadě dvojího druhu (Chvál 2015):

1. Otevřené úlohy

   Zkoušený musí odpověď vytvořit - napsat text, provést výpočet, nakreslit obrázek apod. Odpověď může mít nejrůznější formát i délku - na jedné straně může jít o doplnění chybějícího písmene, na druhé o napsání několikastránkového eseje. Zkoušený svou odpověď tvoří, proto lze tyto úlohy také označit jako produktivní.

2. Uzavřené úlohy

   Zkoušený vybírá řešení z uzavřeného okruhu možností, které mu byly nabídnuty. Řešení sám nevytváří, má za úkol jej jenom vybrat a vyznačit. Nejčastěji volí mezi několika odpověďmi na určitou otázku. Patří sem ale i další typy úloh, v nichž zkoušený vybírá z několika předem definovaných alternativ, např. k sobě má navzájem přiřadit související pojmy, uspořádat položky v určitém pořadí, doplnit v textu na vynechaná místa i nebo y, nebo rozhodnout, zda se v určité situaci nějaká veličina sníží, zvýší či zůstane beze změny.

Hranice mezi otevřenými a uzavřenými úlohami není úplně ostrá. V některých případech zkoušený volí odpověď z prakticky neomezeného okruhu možností, nejde však o vysloveně produktivní úlohu. Příkladem mohou být třeba úlohy, ve kterých má student vyznačit (tj. vybrat) určité místo na fotografii mikroskopického preparátu.

Otevřené i uzavřené úlohy mají v testování a ve vysokoškolské výuce své nezastupitelné místo, každá se však hodí k něčemu jinému:

Otevřené úlohy umožňují dobře hodnotit komplexnější dovednosti, především dovednosti produktivní, kreativní povahy (Schindler 2006). Pro formulaci odpovědi jsou studenti nuceni aktivně používat odbornou terminologii. Často je možné sledovat myšlenkový postup, který testovaného vedl k řešení. Při vyhodnocování lze rozpoznat, nakolik testovaní porozuměli zadání a jestli úloha není špatně formulovaná. Otevřené úlohy jsou neocenitelným nástrojem pro průběžné formativní testování během výuky, které má především poskytnout zpětnou vazbu studentům i vyučujícím. Zpětnou vazbu poskytují účinněji než výběrové úlohy a lze je velmi dobře využít jako východisko pro diskusi o probíraných tématech. Otevřené úlohy mohou být také součástí závěrečných sumativních testů, kde se jimi ověřuje dosažení nejen dílčích znalostí a porozumění naučeným faktům, ale i jejich využití a zapojení ve složitějších úkonech. Příprava otevřených úloh pro sumativní testy je ale náročná, stejně jako hodnocení otevřených úloh.

Otevřené úlohy nelze klasifikovat automaticky, odpovědi musí posoudit kvalifikovaní hodnotitelé. Může se pak stát, že hodnocení je zatíženo subjektivní chybou. Každou otevřenou úlohu hodnotí postupně několik navzájem nezávislých hodnotitelů, kteří je pokud možno dostávají anonymizované. Pro hodnotitele se předem připravují velmi detailní pokyny. Přesto mohou zkoušení napadat objektivitu testu a může být obtížnější rozhodnutí hodnotitelů nezpochybnitelně odůvodnit. Pokud se tedy otevřené úlohy mají použít v testu, který má zásadní význam, je potřeba tyto úlohy a pravidla, podle kterých se bodují, velmi pečlivě připravit. Otevřené úlohy se často hodnotí na širší škále než jen "správně/nesprávně" a všichni hodnotitelé musí stejně přidělovat i dílčí body za částečně správné řešení. Obecně platí, že čím je úloha otevřenější, tím je obtížnější její objektivní hodnocení zajistit. Také je nutné mít připravené postupy pro případ, že se názory hodnotitelů na konkrétní řešení liší. Příprava otevřených úloh proto bývá zdlouhavá a její náročnost roste s významem testu.

Otevřené úlohy mohou znevýhodňovat komunikačně slabší studenty, neboť formulace odpovědi často ovlivňuje hodnocení.

Uzavřené úlohy zahrnují výběrové, přiřazovací a uspořádací úlohy (Schindler 2006). Bývají jednodušší pro zpracování, testy je často možné ohodnotit automaticky počítačem, popřípadě je může opravovat i méně kvalifikovaný pracovník. Ve většině situací jde o nejrychlejší a nejefektivnější nástroj pro zjištění, nakolik si student osvojil znalosti a porozuměl probírané látce. V omezené míře můžeme těmito položkami hodnotit i zvládnutí některých jednoduchých dovedností.

Velkou výhodou uzavřených úloh je, že lze snadno rozhodnout, zda testovaný odpověděl správně. Hodnocení testu je díky tomu reprodukovatelné. Obodování testu je také velmi rychlé. Odpovědi nejsou závislé na formulačních dovednostech testovaných, jejich grafomotorické zdatnosti, rychlosti psaní na klávesnici počítače apod. Naproti tomu uzavřené úlohy neumožňují zkoušet mnoho typů dovedností. Uzavřené úlohy znevýhodňují studenty, kteří jsou méně pozorní, popřípadě méně přesně pracují při stresu.