Kniha (2022)/Standardizace
Standardizované testování znamená, že testování je prokazatelně objektivní, spravedlivé, reprodukovatelné a validní. Tyto atributy přitom nevycházejí z dobré vůle jednotlivého učitele, ale jsou dosažené systematickým využitím doložitelných postupů a metod.
Používání explicitních a předem známých standardů umožňuje učitelům poskytovat studentům objektivní zpětnou vazbu o výsledcích učení a posilovat tak jejich motivaci. Studenty je standardizované hodnocení vnímáno jako spravedlivější než jiná hodnocení, která srovnatelnost otázek a podmínek neřeší.
Standardizace rovněž zajišťuje, že meze pro průchod testem budou nastaveny podle objektivních (hajitelných) kritérií, že pro testované budou zajištěny rovné podmínky a že výsledky budou navzájem porovnatelné nezávisle na termínu a konkrétních examinátorech.
Sám pojem "standardizace" se v oblasti hodnocení a psychometrie používá v několika významech, což může být poněkud matoucí:
Standardizace jako nastavení objektivní meze (cutscore) pro průchod zkouškou. Používají se k tomu osvědčení metody jako je Angoffova, Ebelova, metoda záložek a další. Jde o to, nastavit mez pro průchod zkouškou podle objektivních a doložitelných postupů, aby mez, která odděluje úspěšné od neúspěšných nemohla být později zpochybněna.
Standardizace jako zajištění rovnosti podmínek při zkoušce. Správný výběr kandidátů, správné ohodnocení výsledků učení vyžadují, aby byl proces objektivní a rovný pro všechny zúčastněné. Musíme tedy zajistit, aby všichni studenti obdrželi rovnocenný test se stejným časovým limitem a veškerým dalšími podmínkami a aby nemohlo dojít k neoprávněnému zvýhodnění některých uchazečů.
Standardizace jako zajištění souladu se standardy. Aby mohly být hodnotící postupy jednotlivých škol a institucí vzájemně porovnatelné, případně aby jednotlivé instituce mohly vydávat platné certifikace o testování, musí samy dodržovat standardy, které jsou pro testování klíčové. Příkladem takových standardů mohou být Standardy pro pedagogické a psychologické testování.
Protože zajišťování rovnosti a reprodukovatelnosti podmínek, postupů a hodnocení není samozřejmé, používají se k tomu různé metodické pomůcky a nástroje. Například k zajištění reprodukovatelnosti testů realizovaných více pedagogy, na více školách, či v delším časovém období bývá testovým týmem vytvářen metodický materiál pro hodnotitele, který se označuje např. jako pokyny pro hodnotitele, příručka k testu, pokyny pro zkušební komisi, metodické pokyny pro hodnotitele, pokyny pro organizaci zkoušky apod..[1], [2], [3] Pedagog tak dostává přesný návod na přípravu, provedení a vyhodnocení testu, aby byla zajištěna reprodukovatelnost výsledků.
- Přínosy standardizace
Jednou z hlavních předností standardizovaného testování je, že výsledky jsou dostatečně validní (správné) a reliabilní (spolehlivé) a mohou být objektivně dokumentovány a zreprodukovány. To je odlišuje od běžného školního hodnocení, které je závislé na konkrétním učiteli. Díky standardizovanému testování je možné nejen porovnávat výsledky respondentů napříč jednotlivými školami, ale je možno porovnávat jejich výkon v různých letech.
Standardizované testování poskytuje nejen informaci o znalostech jednotlivce, ale při agregaci výsledků celých testovaných skupin může poskytovat další užitečné informace – např. možnost poměrně přesně porovnat výsledky různých tříd, škol nebo jiných skupin v časové ose.
- Rizika standardizace
V některých zemích se postupnou adorací ze standardizovaného testování stala ikona, kterou se zaštiťují i hodnocení, pro něž se tento formát vysloveně nehodí. Podle některých autorů „standardizované testy nemohou měřit iniciativu, tvořivost, představivost, koncepční myšlení, zvědavost, úsilí, ironii, úsudek, angažovanost, dobrou vůli, etické reflexe a celou řadu dalších hodnotných dispozic a atributů. To, co mohou měřit, jsou konkrétní dovednosti a znalosti, tedy nejméně zajímavé a nejméně významné aspekty vzdělávání“.[4] Kritici standardizovaných testů poukazují na uniformitu takového vzdělávacího modelu a produkování absolventů „jako na montážní lince“.[5] Tato uniformita ovšem není následkem standardizovaného testování, ale jeho nekritického používání. Další námitkou je, že nadužívání a zneužívání standardizovaných testů poškozuje výuku, neboť zužuje osnovy. Použití standardizovaného testování bez ohledu na cíle výuky totiž svádí k tomu, že co není testováno, se neučí. Způsob zkoušení se pak stává vzorem toho, jak předmět učit. Příznivci standardizovaného testování reagují, že nejde o kritiku standardizovaného testování, ale jeho nevhodné použití.
Odkazy
Reference
- ↑ DOLEJŠ, Martin, Michal MIOVSKÝ a Vladimír ŘEHAN. Testová příručka ke škále osobnostních rysů představujících riziko z hlediska užívání návykových látek : (SURPS - substance use risk profile scale). 1. vydání. Praha : Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. 84 s. ISBN 978-80-87258-81-1.
- ↑ BAUMGARTNEROVÁ, Gabriela a Andrea KAPUSTOVÁ. Metodický materiál pro hodnotitele písemných prací z českého jazyka a literatury. Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, 2013. 37 s.
- ↑ Čeština pro cizince. Pokyny k organizaci zkoušky z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR. 2010.
- ↑ AYERS, William. To teach : The journey of a teacher. 2. vydání. New York : Teachers College Press, 2001. 151 s. s. 116. ISBN 08-077-3985-5.
- ↑ DAVIDSON, Cathy N. Now you see it: How the Brain Science of Attention Will Transform the Way We Live, Work and Learn : [object Object]. 1. vydání. Viking Adult. 2011. 342 s. ISBN 9780670022823.
