Kniha (2022)/Relativní klasifikace

Klasifikace porovnávající výkonnost ve skupině (relativní klasifikace - norm-referenced) je založena na výkonu studenta v kontextu skupiny. Odvozuje hodnocení od pořadí studenta v rámci určité skupiny. Studenty seřadíme podle jejich výkonu v testu a pak jim podle předem dohodnutých mezí přiřadíme klasifikační stupně (známky). Relativní klasifikace je založena na předpokladu, že výkonnost různých studijních skupin (napříč prostorem a časem) je v zásadě stejná. Z pohledu studenta obsahuje tento způsob klasifikace zjevnou nespravedlivost, protože hodnocení nezávisí jen na jeho vlastním výkonu, ale i na výkonech ostatních. Je tedy možné, že kdyby byl v jiné skupině (třeba kdyby test psal v jiném školním roce), se stejnou mírou znalostí by dostal lepší známku.

Chceme-li použít hodnocení založené na relativní standardizaci, je třeba učinit dvě rozhodnutí. Nejprve je třeba stanovit, jaký klasifikační stupeň přiřadíme k průměrnému výkonu. V často používaném čtyřstupňovém klasifikačním systému A, B, C, D můžeme intuitivně zvolit hranici mezi B a C jako klasifikaci odpovídající průměrnému výkonu; není to však jediná možnost.

Dále je nutné předem rozhodnout o hranicích oddělujících jednotlivé klasifikační stupně. Pro stanovení konkrétních známek v závislosti na výkonu se používá např. z-skóre nebo percentilové pořadí podobným způsobem, jako je popsáno v kapitole o relativním nastavení mezí pro průchod testem.

Při čtyřstupňové klasifikační stupnici pak hranicím mezi jednotlivými klasifikačními stupni odpovídají např. z-skóre –2, 0, 2, jak je naznačeno na obrázku 5.7.1:

Obr. 5.7.1 Příklad klasifikace výsledku studenta v testu pomocí z-skórů (relativní klasifikace). Skupina se rozdělí podle skórů v testu tak, že vzniklé podskupiny jsou od průměru vzdáleny o dohodnutý počet směrodatných odchylek. Takto vzniklé podskupiny oznámkujeme podle příslušné klasifikační stupnice – v tomto případě čtyřstupňové. Povšimněte si, že nejvyšší hodnocení "výborně", dostane v tomto případě jen 2,2 % účastníků testu, průměrná hodnocení "velmi dobře" a "dobře" dostane velká většina studentů (každá z těchto skupin zahrnuje 47,7 %) a opět jen zcela zanedbatelný počet studentů (2,2 %) dostane nejnižší hodnocení "nedostatečně".

Rozdělení do podskupin na základě směrodatných odchylek od průměru (z-skórů) není jediná možnost. Alternativou je rozdělit skupinu podle dosažných skórů na stejně velké podskupiny, a těmto podskupinám dát stejnou známku. Rozdělení může být například takové, že nejlepších 25 % dostane hodnocení "výborně", dalších 25 % dostane hodnocení "velmi dobře" atd.

Výhody a nevýhody

• Klasifikační systémy založené na porovnání studentů jsou jednoduché a snadno se používají.
• Dobře fungují v situacích, kdy je třeba studenty seřadit, například v rámci vstupních a přijímacích testů do úseku studia, v němž je omezený počet míst.
• Jsou vhodné ve velkých kurzech, které nepodporují spolupráci mezi studenty, ale obecně kladou důraz na individuální úspěch.
• Zjevnou nevýhodou je, že pro hodnocení jednotlivce jsou určují nejen jeho výsledky, ale také výsledky ostatních studentů.
• Hranice hodnocení lze stanovit až poté, co test proběhl. Dopředu se tedy nelze vyjádřit k tomu, jak bude test obtížný (byť je dopředu známo, jak se hranice určí).
• Relativní hodnocení bude spíše použitelné ve velkých neselektivních skupinách, které budou reprezentativní pro celou populaci studentů. V malých třídách (pod 40) nemusí být tato skupina reprezentativním vzorkem. Jeden student může dostat výborné hodnocení, protože je ve skupině se slabým prospěchem, zatímco jeho spolužák se stejným výsledkem v lepší skupině dostane nižší ohodnocení.
• Druhou námitkou proti hodnocení v relaci k ostatním je, že podporuje soutěživost spíše než spolupráci. Tento způsob hodnocení nastavuje mezi studenty vztah přímé konkurence. Když jsou studenti postaveni proti sobě kvůli několika málo nejlepším hodnocením, které mají být rozdány, je méně pravděpodobné, že budou při studiu navzájem spolupracovat.

Kompromisním řešením pro malé skupiny je použít při relativním hodnocení tzv. "kotvení". Známkování se upraví podle toho, jaká je celková (průměrná) úroveň studentů ve skupině. Pokud učitel použil podobný test v různých letech opakovaně, může nashromážděné výsledky testů použít jako kotvu. Současnou skupinu pak porovnává s touto nasbíranou velkou skupinou. Podobně lze jako kotvu využít dobře sestavený pretest, ve kterém pomocí absolutních kritérií odhadneme schopnost celé skupiny. Modifikace relativního klasifikačního systému pomocí kotvení pomáhá zmírnit pocity konkurence mezi studenty, protože pak již nesoutěží jen mezi sebou.