Kniha (2022)/Příprava testu

Test má kvalitně hodnotit výsledky výuky a často je také sám součástí výuky jako takové. Pro přípravu výuky a jejího následného hodnocení je proto nutné, abychom dokázali co nejpřesněji definovat, co má absolvent umět, tj. jaké jsou cíle výuky (learning objectives). V praxi se však skutečná výuka těmto cílům jen blíží. V některých oblastech studenti dokonce cílů výuky zcela nedosáhnou, současně ale mnohdy získají jiné, neplánované, znalosti a dovednosti. Tomu, co absolvent skutečně umí, říkáme výstupy výuky (leatning outcomes).

Test, kterým ověřujeme, zda absolvent dosáhl požadovaných znalostí a dovedností, by měl svým obsahem i rozsahem co nejlépe odpovídat cílům výuky a současně by testu měly co nejvíce odpovídat i výstupy výuky. V praxi nikdy nebude shoda úplná. Aby byla co nejlepší, je třeba řádně plánovat jak výuku, tak i test. Pokud studenti znají cíle, kterých mají dosáhnout, a vědí, jak bude jejich výkon hodnocen, jsou motivovanější ke studiu. . Pokud se naopak obsah testu nebo zkoušky liší od skutečné náplně (tj. výstupů) výuky, cítí se studenti podvedeni a označují zkoušení za nespravedlivé a motivaci k učení často nahrazují získáním "v testu požadovaných odpovědí".

Dalším důvodem, proč pečlivě plánovat testy, je skutečnost, že mnohdy nemůžeme vyzkoušet všechny studenty najednou a potřebujeme vytvořit více paralelních forem (variant) testu. Pokud při tvorbě všech variant postupujeme podle stejného, dostatečně podrobného plánu, lze se jejich rovnocennosti přiblížit v celku snadno.

Specifikační tabulka (blueprint)

Jedna z nejosvědčenějších metod, jak připravit plán testu, je konstrukce tzv. specifikační tabulky (v anglické literatuře blueprint). Prvním krokem je vytvoření řádků tabulky, které odpovídají obsahovým cílům. Tento krok je poměrně jednoduchý - vychází se většinou ze sylabu předmětu, pořadí kapitol v základní učebnici apod. Každý řádek odpovídá jednomu tématu. Je vhodné, aby členění témat bylo dostatečně podrobné - jedné přednášce, lekci či kapitole v učebnici tak většinou odpovídá několik řádků s dílčími podtématy.

Sloupce specifikační tabulky odpovídají aspektům (přesněji výukovým doménám), z nichž se na témata můžeme dívat. Nalezení takových pohledů, z nichž lze popisovat většinu obsahových cílů (tj. řádků tabulky) najednou, je klíčový, a přitom většinou nejobtížnější krok při tvorbě specifikační tabulky. Nejobecnější radou je vycházet z cílů Bloomovy taxonomie, např.:

• znalost - např. znalost terminologie, definic, pojmenování určitého fenoménu;
• porozumění - např. porovnávání, interpretace grafů a dat;
• aplikace - např. řešení nového problému pomocí analogie;
• analýza - např. identifikace příčin a důsledků, schopnost vysvětlit určitý jev;
• syntéza - například předpověď výsledku nějakého děje, odhad důsledků.

Jelikož domény vytvořené podle Bloomovy taxonomie jsou poměrně podrobné, a zejména pro tvorbu kratších testů je jich příliš mnoho, používají se někdy jednodušší schémata, např. vybavení si znalosti - aplikace - řešení problému. V některých oborech společné aspekty přirozeně vyplývají z vyučované látky a nacházejí se relativně snadno, např. v klinických oborech medicíny lze často sloupce nadepsat etiologie - příznaky - diagnostika - léčba - prognóza atd.

V každém případě je třeba tabulku sestavovat tak, aby dávalo smysl co nejvíce kombinací řádků a sloupců. Do jednotlivých políček se pak zaznamenává plánovaný počet úloh, případně typ úloh či způsob zkoušení. Není nutné vyplnit všechna políčka tabulky, nicméně plán testu by měl být vyvážený – neměl by zůstat žádný prázdný, nebo téměř prázdný, řádek ani sloupec, a neměly by zůstávat ani rozsáhlejší prázdné oblasti.

Při vyplňování počtů úloh již bereme v potaz celkový rozsah testu. Může se stát, že některá políčka tabulky, odpovídající méně podstatným znalostem a dovednostem, se využijí jen v některých verzích testu a jiné verze budou namísto nich obsahovat jiné úlohy. V každém případě takto sestavený plán testu pomůže dosáhnout toho, že počet úloh věnovaných určitému tématu odpovídá jeho významu a že se adekvátně zkoušejí všechny aspekty určitého problému.

Dvourozměrná specifikační tabulka je mnohdy velmi podrobná a rozsáhlá, připomíná proto svými rozměry technický výkres - i proto se pro tento způsob plánování testu vžil anglický termín blueprinting. Podrobná specifikační tabulka je zpravidla neveřejná, slouží pouze tvůrcům testu. Její zveřejnění by totiž mohlo vést ke spekulativnímu jednání testovaných, kteří by přípravu více soustředili na test samotný, než na získání znalostí a dovedností potřebných pro praxi. Na druhou stranu by vždy měl být zveřejněn obsah testu (tj. řádky specifikační tabulky), popřípadě i podíl každé oblasti na celkovém rozsahu testu.