Kniha/Bezpečnost testování

Jakkoliv máme tendenci věřit tomu, že vše se vyvíjí směrem k lepšímu, z publikovaných údajů se zdá, že tendence podvádět při zkouškách dlouhodobě spíš roste.,

Obr. 9.1 Vývoj pravděpodobnosti podvádění studentů u zkoušky v průběhu půl století.

Podle provedených výzkumů se míra podvádění v testech v průběhu minulého století dramaticky zvýšila. Například mezi lety 1963 a 1993 se míra vážného podvádění při písemných testech zvýšila z 39 % na 64 %.

Testy jsou vstupní branou k mnoha vzdělávacím a profesním cílům. Není proto divu, že motivace k podvádění je vysoká. Při neformálním průzkumu provedeném v roce 2007 mezi 30 000 americkými vysokoškoláky jich 60,8 % přiznalo, že během studia podvádělo. Tentýž průzkum ukázal, že 16,5 % z nich to ani nepociťuje jako etický problém. V jiných studiích až 85 % studentů uvádí, že se alespoň jednou za své studium dopustili při testech podvodu. Současně se zvyšuje sociální tolerance k podvádění, zvláště pokud se uskutečňuje prostřednictvím internetu.

Překvapivé zjištění přinesl průzkum provedený na Fordhamově univerzitě: poukázal na významný rozdíl mezi studijními průměry podvádějících studentů a jejich poctivých protějšků. Podvodníci patří do skupiny se statisticky významně lepšími studijními výsledky než ti, kdo nepodvádějí. Je na místě klást si otázku, jakou roli při formování těchto postojů hraje motivace zaměřená výhradně na úspěch.

Současně s tím 91 % studentů považovalo ignorování podvádění ze strany vyučujících za silně neetické.

Za těchto okolností je zřejmé, že u testů velkého významu je potřeba věnovat pozornost jejich zabezpečení. V širším kontextu úvah o bezpečnosti testování musíme brát na zřetel sumu hodnot, které by mohly být při narušení bezpečnosti ohroženy. Pokud by podvádějící byli úspěšní, mohli by testem projít uchazeči, které by test měl naopak vyloučit. Zmařena by tak byla nejen práce učitelů, kteří testy připravovali, ale ohrožena by byla i pověst a důvěryhodnost celé instituce, která testy provozuje. Jedním z předpokladů validity sumativního hodnocení je jeho věrohodnost a objektivita. Význam zajištění bezpečnosti hodnocení přitom roste s důležitostí zkoušky.

Je zvláštní, že o tomto důležitém tématu pojednává méně literatury, než bychom očekávali. Z části to může být tím, že potřebné know-how bylo roztříštěné a v držení testujících subjektů. Zčásti pak tím, že zveřejňování postupů pro odhalování podvádění je v rozporu s jejich záměrem. Nicméně v posledních desetiletích se přece jen začínají objevovat i texty pokrývající celou tuto oblast.,

Většina hodnocení na vysokých školách má periodicitu spojenou s rytmem akademického roku. V důsledku toho by se i péče o bezpečnost měla pravidelně opakovat. Instituce nastaví pravidla (např. přijímacího řízení) a účastníci se v rámci těchto pravidel pokusí dosáhnout co nejlepšího výsledku. Instituce pak svá pravidla koriguje, aby optimalizovala výběr, při zachování nestrannosti a objektivity. Bezpečnost testování z tohoto pohledu není ustálený stav, ale cyklický proces.

Obr. 9.2 Schéma bezpečnostního cyklu rozhodného testování (volně podle ).